Medvěd génius

Bylo nebylo, v jednom malém lesíku se narodil medvídek Brumla. Na první pohled obyčejný, ale na ten druhý... Vskutku, od prvních dnů života bylo všem jasné, že Brumla nebude jen tak nějaký medvěd.

Když se jako první zvíře na světě naučil počítat, dokonce i ovládat složité diferenciální počty, rodiče se rozhodli poslat svého syna na univerzitu. Brumlovi se tento nápad nejprve nezamlouval, přeci jen se necítil na to, aby se osamostatnil, ale vidina kariéry ho přesto přesvědčila a ve svých 5 měsících začal studovat na matematické fakultě petrohradské univerzity.

Ačkoliv se Brumla školy obával, nakonec byl začátek studia naprosto pohodový. Mnohdy se na přednáškách nudil, poněvadž jeho lidští spolužáci byli na počátku mírně opoždění. Avšak brzy šlo do tuhého, Brumla se musel poprat s novým a novým učivem. Čím dál více musel spánek vynechávat, aby stíhal pracovat na úkolech pro další den. Sice si na zběsilé tempo zvykl, ale záhy přišel na jeden obrovský problém...

Když jeho spolubydlící Tony, který se zabývá biologií, prohlížel časopis National Geography, napadla ho jedna otázka: „Brumlo, jak dlouho bude trvat tvůj zimní spánek?“ „Cože, jaký zimní spánek?“ odvětil Brumla. „Počkej Brumlo, přeci každý medvěd se musí každou zimu uložit ke spánku, nebo ne?“ pokračoval Tony. „Já nevím, já ještě žádnou zimu nezažil.“

Vzhledem k tomu, že se narodil v létě, opravdu na takovou skutečnost nikdy nepomyslel. Neměl zkušenosti a rodiče ho na to nepřipravili. A v tu chvíli, když za dveřmi byla tuhá zima, nevěděl, co si počít. „Jak budu moci dál studovat? Jak dodělám školu?“ pomyslel si Brumla. Jelikož zimní spánek pro něj znamená 5 měsíců nemožnosti studovat, s pláčem v očích ukončil své studium a vydal se zpátky za rodinou.

Nasedl do letadla, rozloučil se s Petrohradem a vydal se směr domov. Brzy na to už uviděl krásnou, hustě zalesněnou krajinu, krajinu svého rodiště. Na letišti už na něj netrpělivě čekali rodiče. Po 3 měsících se konečně dočkali, vrátil se jim jejich prvorozený syn. „Brumlo, tady jsme!“ zavolala máma na synáčka. Ačkoliv šel na Brumlovi vidět smutek, netrvalo dlouho a jeho nálada se zlepšila o 100 %. Uvědomil si, že není nad to bydlet s rodiči v jedné, útulné noře. A co jeho matematické schopnosti, nepřišly vniveč? Ale kdepak. Na jaře se narodil bratříček Robin, domeček tak tedy byl pro rodinu malý. Proto se Brumla rozhodl pustit do plánování nového bydlení.