Svoboda projevu na sociálních sítích

Rok 2004. Na prestižní harvardské univerzitě se připravuje ke spuštění sociální síť, na které budou moci studenti vyhledávat své kolegy, přidávat fotky z promoce, domlouvat se na termínu zkoušky, na večírku... Nyní se přesuňme do roku 2016. Výše zmiňovaná sociální síť je již dávno rozšířená po celém světě. Už novorozenec má v této „knize tváří“ založen účet, který bude moci v budoucnu naplno využívat. Pokud z něj bude milovník zvířat, s nadšením si prohlídne vtipná a roztomilá videa štěňátek a kočiček. Jako teenager si jistě bude přidávat fotky své tváře, focené ze všech úhlů, s různým pozadím a po očku bude sledovat, kolik „lajků“ jim která fotka přinese. Ano, takhle vypadá mánie facebooku. Zdá se, že jde o neškodnou věc, která lidem sice bere hromadu času, avšak jinak nikomu neškodí. Jenže opak je pravdou. Nebo si myslíte, že označení „modrá smrt“ není na místě? Inu, podívejme se na pár příkladů.

Na facebooku má v dnešní době opravdu skoro každý svůj profil, který je ale většinou veřejný jen pro nejbližší přátele. Jenomže pak existují účty známých herců, politiků, zpěváků, kteří schválně sdílejí své příspěvky nejširšímu publiku. Proto na jejich zdi se mohou v diskuzi střetávat lidé různé generace, s různým vzděláním, všeobecně s odlišnými názory. A v tom bývá často problém. Jenže, jaký by svět byl, kdyby všichni měli stejný názor? To by svoboda projevu ani nemusela existovat.

Existují závažné situace, třeba když někdo někomu vyhrožuje smrtí, nebo mu vyloženě přeje, aby zemřel. Nuže, zde je třeba případ řešit individuálně. Ale pokud to zobecním, výhružka smrtí nemá moc společného se svobodou projevu. I když to třeba člověk nemyslel vážně, je to něco nemístného, z takových věci se legrace opravdu nedělá. Ano, v tomto případě bych osobu pomocí špiónu vypátrala a poslala ideálně na pár měsíců do vězení.

Ale v stituaci, kdy napíši komentář na „fanpage“ nějakého herce s obsahem, že v tom a tom seriáli hraje naprosto mizerně. Může to dotyčného herce vůbec nějak poškodit? Přeci, i v normálním životě se člověk setkává s pár jedinci, kteří jsou dokonce schopni člověku z očí do očí říct plno nehezkých věcí. Ačkoliv se člověk nechoval morálně úplně správně, není sebe menší důvod tuto osobu jakkoliv trestat. Jsem tedy toho názoru, že tohle by mělo platit úplně pro všechny případy, tedy i když osoba „útočí“ na královskou rodinu, prezidenta a jiné významné osoby. Tak vysoce postavení lidé musí ustát kde jakou urážku a hanobení. Naopak by měli být za to i rádi, je to přeci pro ně jistý podnět k tomu, aby se zamysleli nad svým chováním. Ráda se držím citátu: „Neexistují zlí lidé, existují pouze lidé nešťastní“. Tyto osoby svůj hněv a smutek si holt vybíjejí na tom, že ostatní kritizují a urážejí. Ano, je to velice nemorální a nehezké, ale co z toho? Když se mi to nelíbí, tak to mohu ignorovat. Že si to lidi budou moci ještě někde přečíst? Vždyť je to jedno! Lidé se zajímají hlavně o sebe a číst urážky druhých je až tak nebere. Jenom někdy, když jsou také nešťastní...

Ještě bych prodiskutovala tématiku ryze šikanózních příspěvků. V žádném případě tedy šikanu nepodporuji, a to v jakékoliv formě. Jenže není nic jednoduššího, než se prostě od sociálních sítí odstřihnout a věc ignorovat. Já bych tedy se asi nikdy neponížila k tomu, abych o někom psala škaredé věci nebo někomu nějak vyhrožovala. Ale kdyby mne někdo na internetu šikanoval, určitě by mi nepomohlo, kdyby nějaký administrátor tento příspěvek vymazal a tím jakoby vyřešil všechny problémy. To je stejné jako s léčením bolesti hlavy. Někteří to řeší jen tím, že si na to vezmou nějaký lék a jdou dál. Ti rozumější pátrají po příčině.

Můj závěr tedy zní  - svoboda projevu na sociálních sítích by měla být neomezená. Jistou formou by se to mělo kontrolovat, tak jak je tomu doposud. Může to být velmi nápomocné při odhalování teroristických útoků a podobně. Ale v žádném případě bych nepodporovala mazání urážlivých či prostě nemístných příspěvků. Raději bych jako subjekt pátrala, proč k tomu došlo, zaměřila bych se na okolnosti. Urážení se dá také přirovnat k nádorovému bujení: „Tumor jsme vyléčili na jednom místě, avšak naneštěstí se objevil za nedlouho na místě jiném.“ Tedy: začne to urážkami na facebooku, které zdárně odstraníme, avšak za nedlouho si vás najdou na úplně jiném místě. A tomu už nezabráníte.